Paříž - Barikády v Latinské čtvrti, obsazené školy a slogany "pod dlážděním je pláž" či "je zakázáno zakazovat". To byl květen 1968 v Paříži, studentské protesty proti zavedenému systému, které vyústily až v generální stávku. Celonárodní vlna odporu sice nevedla k politickým změnám, ve společnosti ale nastartovala změny sociální.
Studentské bouře ve Francii v květnu 1968 vyvrcholily brutálním zásahem policie
Za počátek vlny odporu lze stanovit 22. březen. Ten den skupina studentů, básníků a hudebníků obsadila budovu univerzity v Nanterre a uspořádala tam schůzku o třídní diskriminaci ve francouzské společnosti a o politické byrokracii, která ovládá školní finance. Protesty v Nanterre však nezůstaly ojedinělou akcí studentů a nedostaly se do izolace od zbytku společnosti, která charakterizovala obdobnou studentskou rebelii v roce 1968 v USA.
Následovalo období střetů mezi studenty a úřady, na jehož základě vláda 2. května uzavřela univerzitu v Nanterre. O den později se sešli studenti na Sorbonně, aby protestovali proti zavření a výhružkám vyloučení studentů z Nanterre. Policie budovu evakuovala. Následná manifestace 6. května se postupně zvrhla v tvrdé pouliční bitky s policií. O čtyři dny později, 10. května, vyrostlo v Paříži během noci 60 barikád.
Při bojích o barikády, které trvaly celou noc, se policie chovala extrémně brutálně. Více než tři stovky lidí bylo zraněno a necelých pět set uvězněno. Poté, co barikády odklidily vojenské transportéry, vláda ustoupila některým studentským požadavkům.
Nicméně protesty již nešly zastavit. V následujících dnech byla Paříž poseta černými a rudými vlajkami, polepena hesly jako „Lidstvo nebude svobodné, dokud nebude poslední kapitalista viset na střevech posledního byrokrata“ nebo „Zboží je opium lidstva“. Ulicemi zněla Interacionála. Dalšího shromáždění se zúčastnily statisíce lidí, studenti začali okupovat Sorbonnu a byly vyhlášeny stávky. Spolu se studenty vystoupily i odbory požadující zvýšení mezd. Největší generální stávka ve francouzské historii paralyzovala hospodářství. Vláda 27. května podepsala s odbory dohody o mzdách a pracovních podmínkách.
Ale ještě 30. května pochodovalo ulicemi Paříže téměř půl milionů Francouzů a skandovalo „Adieu, de Gaulle!“ Následujícího dne generál de Gaulle vystoupil v rozhlase (televize byla ve stávce), oznámil rozpuštění parlamentu a vypsání voleb 23. června. Dále hovořil o „prohloubení spoluúčasti každého na řízení a výsledcích činností, které se jej přímo dotýkají“ a požádal lid prostřednictvím referenda o „mandát k obnově a přizpůsobení“. O tři dny později vláda oznámila 35 procentní vzestup minimální mzdy a 10 procentní vzestup mezd obecně.
V polovině června studenti vyklidili po pětitýdenním obsazení Sorbonnu. A z voleb nakonec vyšla vládní pravice ještě posílená.
